Po svém "probuzení" jsem si naplno uvědomil činnost, skrze kterou teď chci prožívat radost a ve které cítím smysl - provázení lidí na cestě a pomoc s problémy, které žijí.

A protože jsem byl po svém prvním kurzu u Karla Nejedlého naplněn sebedůvěrou a vírou v to, jak je to všechno snadné, moji první klienti mne rychle dostali zpět na zem. Velmi obtížné případy, které mne ale donutily neustrnout na místě, hledat a pracovat na sobě dále.

Nešlo o  techniku, jakou jsem používal, ale o ten přístup, který nenechával prostor lidem a jejich rozmanitosti. Poměrně rychle jsem zjistil, že není jen jedna technika která může nabídnout spasení každému, ať je na tom jak chce. Že je třeba s lidmi pracovat tím způsobem, který sami potřebují. Prostě vložit do terapie více pokory a prostoru pro lidi samotné.

Tím začala cesta k mému druhému probuzení.

Postupně se účastním dalších seminářů a kurzů týkajících se regresní terapie a osobnostního rozvoje, rozšiřuji si vědomosti odbornou literaturou s psychoterapeutickými technikami a zároveň se věnuji praxi s klienty. Učím se pracovat intuitivně a při tom používat logickou mysl, kterou zde mám (a ne aby to bylo naopak). Při terapiích využívám mou schopnost rychle pochopit podstatu a svůj nadhled, což mi velmi pomáhá při směrování klienta k pochopení situace. V osobním životě se naopak učím onen nadhled spojovat s prožíváním přítomnosti a neutíkat „tam nahoru“ (což dovede spoustu lidí pěkně pozlobit).

Ve „všedním“ životě hledám jeho nevšednost, učím se žít tady a teď, v přítomnosti. Všímám si svých pocitů a hledám jejich původ a tím se od nich oprošťuji, učím se poznávat své pravé Já. A stejně tak se učím přistupovat k ostatním, nevnímat jen ty role které si tu hrajeme, ale skutečnou podstatu, Bytí, které je prosto forem. I toto mi velmi pomáhá při mé praxi, protože když jsem si vědom souvislostí, dochází mi, že se nic neděje náhodou a vše má pro nás užitek. Ten ale nemusí být na první pohled vůbec zřejmý a někdy to trvá celý život, než se k němu dopracujeme. Díky tomu pak mohu pracovat s obětí i s násilníkem, nesebevědomým i s egoistou, nikoho neodsuzovat, ale naopak pomoci všem vyvléci se z těchto zraňujících rolí. Tak, aby mohli žít svůj život tady a teď, nezatíženi pocity vinny, zrady, studu, či vzteku. Tak aby každý mohl najít svou podstatu. Protože nic není černobílé a jak vyplývá z mé praxe, tyto role, které si tu hrajeme, se neustále mění a střídáme si je navzájem. Právě díky tomu si můžeme uvědomit všechny aspekty, které to obnáší a najít v sobě potřebnou vyváženost, pochopení a především štěstí a radost.

Nejsem dokonalý. Dělám chyby a jsem za ně rád. Bez nich bych se těžko mohl nějak posunout.